Премия присуждена посмертно. Лауреат Зузана Брабцова внезапно скончалась в августе 2015 года.
Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost, od lyrických poloh až po vulgárnost, obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl. Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným, symbolickým, výpovědím. Nefilozofují, ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor, bizarnosti, nadutost a prázdnotu. Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit. Ráj srdce, vlastního nitra, už není. Voliéry jsou černou perlou.
Vladimír Poštulka0.0 Román Vladimíra Poštulky spojuje zdánlivě nesouvisející roviny vyprávění, které se proplétají, doplňují a vzájemně nasvěcují. Sledujeme příběh kuchaře a posléze známého textaře Evžena, jeho dětství a dospívání v hornické Ostravě padesátých let, hledání místa ve společnosti na okraji i v bohémském světě Prahy let šedesátých až po hrdinovu emigraci do Paříže a Švýcarska.V další rovině nám autor přibližuje osudy řady světových i českých spisovatelů a uvažuje v té souvislosti o pravdivosti literatury, o rozdílu mezi realitou a fikcí, o možnostech sdílení osobního života skrze literaturu i o významu zvolené literární formy pro vyznění textu. V neposlední řadě se autor věnuje také erotickému životu literátů a přemýšlí o tom, jak se témata jako pornografie, homosexualita či incest odrážejí v jejich dílech.
To vše Poštulka komentuje a provází vzpomínkami na svůj vlastní život. Kniha se dá číst mimo jiné jako jakési „umění románu“, ale také jako působivý průvodce Ostravou, Prahou, a zvláště Paříží, nebo třeba kulinářskými zážitky. Na své si tak přijdou jak milovníci románů, tak zájemci o literární historii či gastronomii.
Martin Reiner0.0 Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.
Jakuba Katalpa0.0 Kniha Jakuby Katalpy není zdaleka jen o válce, byť je z největší části do této doby dějově zasazena. Již její název naznačuje, že bude v jistém smyslu sociologická, modelová či, chcete-li, typizovaná – titul Němci je v tomto smyslu dostatečně obecný. Avšak není tomu zcela tak; spíš než o beletrizovanou studii významného evropského etnika se jedná o příběh života poznamenaného událostmi dvacátého století.
— Marek Lollok, iLiteratura, 2.12.2012
Kateřina Tučková4.5 Nový román autorky knihy Vyhnání Gerty Schnirch. Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek, vedený StB na vnitřního nepřítele její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní. Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.
Martin Ryšavý0.0 Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009.
Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér Gusev, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy.
Эмиль Гакл0.0 Nová próza Emila Hakla volně navazuje na autorovu nejúspěšnější knihu O rodičích a dětech. Ve třech příbězích píše vypravěč soukromou kroniku svého dosavadního života.
Nejprve se vydává se dvěma mladšími přáteli vyzkoušet paragliding, aby se v napůl bezmocném závěsu začal přibližovat k vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sebe sama. I v nejsmutnější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a s jazykem i vlastní pamětí zachází se stejnou bravurou jako Hrabalův Haňťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironických glosách a metaforách konstatuje, o co jde outsiderům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou...
"Tahle knížka se Haklovi skutečně povedla - je to nejlepší z letošních českých próz.", Alice Horáčková, MF Dnes
Tomáš Zmeškal0.0 Set in Czechoslovakia between the 1940s and the 1990s, Tomáš Zmeškal’s stimulating novel focuses on one family’s tragic story of love and the unspoken. Josef meets his wife, Kveta, before the Second World War at a public lecture on Hittite culture. Kveta chooses to marry Josef over their mutual friend Hynek, but when her husband is later arrested and imprisoned for an unnamed crime, Kveta gives herself to Hynek in return for help and advice. The author explores the complexities of what is not spoken, what cannot be said, the repercussions of silence after an ordeal, the absurdity of forgotten pain, and what it is to be an outsider.
In Zmeškal’s tale, told not chronologically but rather as a mosaic of events, time progresses unevenly and unpredictably, as does one’s understanding. The saga belongs to a particular family, but it also exposes the larger, ongoing struggle of postcommunist Eastern Europe to come to terms with suffering when catharsis is denied. Reporting from a fresh, multicultural perspective, Zmeškal makes a welcome contribution to European literature in the twenty-first century
Петра Хулова0.0 Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román ukotvený ve skutečných reáliích a jako vždy u Petry Hůlové je jazykově mimořádný. Tentokrát podřídila jazyk vyprávění plynutí příběhu a nezavrhla spisovnou češtinu. Kniha přináší poutavou dobrodružnou četbu, vypráví strhující příběh, jakých je v současné české literatuře málo.
Autorka za knihu obdržela Cenu Josefa Škvoreckého 2008.
Jan Novak0.0 Nová kniha autora románu Zatím dobrý (Mašínovi a největší příběh studené války), za který obdržel cenu Magnesia litera za nejlepší knihu roku 2004. V této próze popisuje životy své rodiny v totalitních režimech 20. století.
Премия присуждена посмертно. Лауреат Зузана Брабцова внезапно скончалась в августе 2015 года.